Únor

26.2. Ve čtvrtek jsem odvážela Kačenku do lázní a to bych byla špatná pejskařka, kdybych v tom hned neviděla skvělou příležitost na procházku se psy v neznámém prostředí. A
musim říct, že to byl skvělý nápad. Holky musely chvíli vydržet v autě, než jsme ubytovali a předali Kačenku (která mimochodem vše zvládla perfektně, hned si našla kamarádky a pomalu se s náma ani nerozloučila a zmizela v jídelně), ale pak jsme vyrazili nad lázně Kynžvart.
Zpočátku nás pronásledoval déšť, ale stačilo pár hezkých slovíček, mraky se rozestoupily a sluníčko vylezlo na krásně modré nebe.
Cesta byla strááášně zledovatělá, takže jsme s babičkou holkám dost záviděly drápky. Kessinka se neustále vydávala přes závěje, protože přes cestu přebíhaly srnky a ona musela prozkoumat každou jejich cestičku. Toto vydržela Irunka jen chvíli. Skákání v půlmetrových závějích jí brzy odrovnalo. Kochali jsme se nádhernou přírodou, sluníčkem a tichem. Když jsme došli na rozcestí U Stohu, rozhodli jsme se pro návrat, neboť pokračovat se nedalo. Všechny cesty byly zasypané sněhem a museli bychom se brodit. Irunce stačila i tato trasa a ke konci na ní byla únava patrná. Od nohy se mi nehla, když jsem vytáhla vodítko, tak
rychle naběhla, abych jí tam nezapomněla a když jsme přišli k autu, tak vzorně seděla u kufru a čekala, až jí naložim. Žádné odbíhání a sabotování nástupu do auta se nekonalo. Proběhlo malé občerstvení a frčeli jsme domů. Další krásné fotečky si můžete prohlédnou tady:
https://kessadr.rajce.idnes.cz/vylet_v_laznich_Kynzvart/


24.2. Již od samého začátku, co Radku známe tvrdí, že z Jurínka bude skvělý pejskař.  Nejprve ukázal své sklony k tomu, dělat štěňatům figuranta. Nechal se cupovat hned několika najednou a bylo mu to fuk. Stejně tak pokračoval, když jsme Irunku přivezli domu. Prostě jí absolutně ignoroval, div na ní nešlapal a tím jí vlastně "nevědomky" dával najevo, kdo je tady pánem a jaké je její postavení vůči němu. Ovšem svůj sklon k výcviku psa dovršil nyní. Jurínek totiž naučil Irunku, že z ruky si musí brát dobroty velice opatrně! Zatímco panička má okousané všechny prsty , Jurínek ne. Dlabal si svoje hranolky a jak se k němu Irunka přihnala a byla taková hrrr, natáhnul ručku, že jí dá, ale před poskakujícím štěnětem vždy uhnul. Prostě jak byla rozdováděná, tak jí nic nedal. Teprve když si k němu hezky sedla, on natáhl svou ručičku s hranolkou, ona si něžně vzala a on to celé komentoval svým úžasným : TÁÁÁÁT a úsměv TÁÁÁÁT:) a úsměv.Takže, kdo je tady výcvikář? Aby Radka ještě nakonec nechtěla, abychom u Irunky jako majitele uváděli Juráška .


19.2. Většina psů si dá jablko nebo mrkev. Kessinka neváhá a sama si sklízí i jahody, maliny a meruňky. Ovšem Irunka.... ta na takové obyčejné ovoce a zeleninu prdí. Miluje totiž ovoce exotické. S velkou chutí dětem krade banány, mandarinky a pomeranče. Tak psa s takovými chutěmi jsem ještě nepotkala...

17.2. Jelikož pomalu dáváme dohromady akce na letošní rok, věnujeme se také intenzivně přípravě. U Irunky je to především ukazování zubů. Chce si neustále hrát, takže jí panička přepadá ve spánku, lehce vzbudí, aby to vůbec vnímala a prohlíží. U Kessinky je to především měření. Chtělo by to, aby jí přeměřil někdo jiný, ale brát si domu lidi z ulice se mi moc nechce.
Holky se taky naučily bezvadnou věc a to otvírání vchodových dveří. Pokud nezamknu, je to tu dobrej průchoďák a při teplotách venku kolem nuly, tu máme pěknej fučák.
Při hrách už si Irunka nenechá nic líbit a ukazuje, že už jí taky rostou pěkný tesáky. Jinak z ní roste pěkná fešanda. Jen se musí naučit, to umět ukázat. Snad se do výstavy trochu zklidní.




8.2. Jelikož jsme tu v obležení neštovic, mají holky utrum. Řádí spolu na zahradě a i když to
někdy vypadá, že spolu nemluví, jsou to veliké kámošky. V sobotu na vycházce záviděla Irunka Kessince veliké nohy, protože se propadala ve sněhu a tato chůze byla velmi namáhavá. Ale brzy ji asi dohoní. Váží už 20 kg a v kohoutku má zřejmě 52cm . Kdo chtěl někdy změřit štěně čertíka, ví. Trenujeme-ke mně, sedni, lehni, vstaň, zůstaň, místo, stůj, štěkej, hledej, aport a věci na výstavu a svod- postoj, zoubky, prohmatávání od hlavy až po ocásek a přeměřování šuflerou. Brzy si na cvičení budeme muset vyhradit specielní čas. Zatím to zvládáme, jak se zrovna vyskytneme u piškotů. Kessinka povelu štěkej stále zdárně odolává, ale přeměřování ani běžnému tréninku se nevyhne. Tažke nelenošíme.


2.2.V neděli Irunka prvně navštívila cvičák. Ráno jsme vyběhli na pole, kde sice bylo sluníčko, ale fučelo jak na Sibiři. Holky si to ale náramně užívaly a řádily o 106. Na cvičáku se cvičit nedalo. Údajně by to zničilo naši dokonalou chůzi u nohy . Takže se nám to tak nějak hodilo. Irunka se chvíli rozhlížela, pozorovala okolí, ale brzy přišla na to, že tady jí nikdo neublíží a začala prozkoumávat okolí. Pohrála si s jinými prcky, nechala se pomazlit od lidí, ukázala štěkání na povel a byla nadmíru spokojená. Chvilku byla zaskočená, to když na cvičák vběhla její jmenovkyně Iruška a svým torpédovským přístupem rozprášila všechen sníh na cvičišti. Ne nadarmo se jmenuje IRA BLACK DEVIL. Irunku také velice zajímali pejsci, kteří vydávali různé zvuky v kotcích, ale přes plot se k nim nedostala. Kessinna to celé sledovala z povzdálí a jak se k někomu dostala, dávala jasně najevo, že tohle je její štěňátko!!! Štěňátko, které už má přes 18 kg, měří necelých 51cm a už nechce zůstávat v domě,ale venku, kde statečně hlídá, když jsme pryč.. Více fotek na rajčátku:
https://kessadr.rajce.idnes.cz/Irunka_prvne_na_cvicaku/