sraz Brzáňat 2010 Hájná Hora u Vimperka

kessadr.rajce.idnes.cz/sraz_Brzanat_2010_-_Hajna_Hora_u_Vimperka/

Tento rok jsme se konečně mohli, díky Irunce, zúčastnit vyhlášeného srazu Brzáňat. :-) Konal se již devátý ročník, ale pro nás to byla premiéra. Vyrazili jsme již v pondělí 14.6., hned poté, co se podařilo narvat všechny věci do auta a vozejku. Na místo jsme, s malými přestávkami, dorazili po dlouhých 5-ti hodinách, zato rovnou na večeři. První nás mile uvítal Petr od Daytona a Árnyho a to slivovičkou. Dobrá byla. Stejně tak i večeře, která ten večer byla královská i s pohárem. Večer posezení a příjemné povídání s Radkou a Jirkou, Petrem a Žanetou a Lenkou s dětma.

V úterý jsme vyrazili na rozhlednu. Cesta byla lesíkem a přes louky a rozhodně se nedala nazvat kočárkovou, ale i tak to chlapi nesli statečně a místy jim nezbývalo, než prckům udělat leteckej den. Zpočátku nás také překvapilo, že se jde k rozhledně z kopce, ale k cíli jsme došli. Rozhledna byla maličká a příliš z ní vidět nebylo, ale pod ní byly naseté kameny, jak kdyby tam někdo hooodně velký rozdrobil skálu. Jak tohle vzniká? Fotilo se dole i nahoře a po malém občerstvení jsme pelášili zpátky stejnou cestou. Značení se totiž nějak změnilo a žádná mapa příliš neodpovídala reálu. Kočárky se proklestili zpátky a klucí zvýhodnění pohodlnou polohou si stihli dát i dvacet. Pesani se řádně utahali na 10km dlouhé trase a frčelo se do chatek. Stihli jsme to tak tak, protože následoval obří déšť a všichni doufali, že se počasí vybere neboť všude v republice bylo nádherně a každý, kdo přijížděl, byl v kraťasech.

Ve středu většina party vyrazila na Boubín, ale my jsme si dali odpočinkový den a po návštěvě Vimperka, jsme to všichni zalomili do pelíšků a spinkali, co to dalo. Do kempu mezitím dorazila Dakira a Descaro. Z ostatních tedy ne Déčkových Brzáňat dorazili Vašek a Míša s Donem, Jarmila a Míra od Axy s Enie, Radka s Mindou, Honza s Montym, Luďa a Olga s Elvisem a Ládík se Síbou. Večer byla malá oslava Petrových narozenin.

Ve čtvrtek se vyrazilo k prameni Vltavy. Dojeli jsme na Kvildu a už tam nám dalo počasí najevo, že to nebude žádnej med. Ošklivá vtíravá mlha nás provázela celou cestu. Zabalili jsme se co nejvíce do bund, čepic a kapuc a těšili se na pramen. Cestou jsme lehce zašprechtili a zaspíkovali s majiteli Dakiri, ale hlavně se kochali koníky a potůčky a mechy a seskupením kamenů  a různými dalšími malými přírodními úkazy. U pramene Vltavy jsme vyndali z kočárku i Jurdu, který si opět lehce chrupnul, ale chození po schodech k prameni a zpátky si prostě nemohl nechat ujít. Irunka na této cestě objevila značkování a tak při svém hárání co 10m zaklekla a značkovala. Po této cestě jí musely tak bolet nohy z těch věčných dřepů.... chudinka naše. Následovalo občerstvení a cesta zpět do civilizace. Jurínek to vzal opět po svých, takže jsme značně zpomalili a Kačenka si půjčila Beebu a stala se z ní malá trekařka. 10km jsme ušli určitě, takže na kočárkovou by už klidně mohla. Na Kvildě jsme dali pesany do aut, ti vůbec neprotestovali a sami jsme navštívili místní restauračku a poodbědvali. Cestou k autu jsme se ještě zastavili v místním infocentru, kde měli zajímavé projekce přírody původní a jak jí pozměnil člověk, plus další výstavky. Frčelo se do kempu a tento večer byli všichni nějak zničeni a těšili se hlavně na páteční grilování, takže se šlo brzy spinkat.

V pátek ráno se na nás konečně usmálo sluníčko a čekal nás výlet na hrad Helfenburg. Výběr byl ze dvou tras. Buďto 1 km z parkoviště pod hradem nebo 5 km ze vzálenější vesnice. Ves jsme hnedka netrefili, takže jsme se museli promotat lesem a najít modrou značku. Elvis si hledání vysvětlil po svém a po 500m se vydal zpátky k autu. Způsobil tím Luďovi meší infarkt a sám se nechal odvézt autem. Nás čekala příjemná cesta lesem a u hradu občerstvení. Hrad byl celý posetý bobky od oveček, které si hrad vzaly za své a řádně si ho označily. Vyšplhali jsme se po 83 schodech na věž a rozhlédli se po širokém, dalekém okolí. Směrovka ukazovala na Říp a taky na Temelín. Kačenka i Jurínek se po hradě proběhli jak kamzíci, my se občerstvili nealkopivem a šupajdilo se zpátky. Čekalo nás přece grilování!!! Jiný názor opět měla matička příroda, která na grilující se kolena a kuřátka seslala takový déšť, že se vše muselo přerušit a strčit do trouby. Tímto zmizelo kouzlo očekávaného a po nástupu místní zpěvačky v doprovodu hlučné společnosti, mělo dost lidí večer zkažený. Když v půl jedné vyskakovala na lavici a jeden dobrodinec nám hrál přímo do ucha,  odešli jsme i my.

V sobotu začal tradiční Awista cup - sranda závod pro Brzáňata a jejich páníčky. Sranda závod to měl být, ale dle obličejů některých účastníků bylo jasné, že nikdo nedostane nic zadarmo. Začalo se štěkáním psíků z Kyškovic a poznávání se zavázanýma očima. Někdo se trefil někdo ne. My měli 10 bodů v kapse. Následovala Zlodějina, která se ukázala, jako zásadní a jelikož aporty natrénované nemáme, odešli jsme s nulou. Naštěstí jsme nebyli sami. Následovala Opičí dráha složená z: tunelu, konzumací podivné kombinace jídla, skoky v pytlích, běh s přivoláním, tanec se psem, slalom pozadu a přeskok překážky. Tuto dráhu jsme proběhli v něuvěřitelném čase 2:00:22. V této disciplíně se chtěla nadmíru zúčastnit i Irunka a při skocích v pytli se zvedla na zadní a skákala se mnou jak o život. Dále zaperlila Minda, která vyskočila na stůl s jídlem jak laňka a nikdo nechápe jak se tam vešla a že ho nesrazila. Pokračovali jsme Wasser chaosem-přenášení vody v děravém kelímku a nakonec Sleponěm, kdy jsme se zavázanýma očima pomocí navigátora usedali na židle. Musím říct, že při této disciplíně jsem o Irunce vůbec nevěděla. Tušila asi, že prd vidim a vůbec se mi nemotala pod nohy. Šikulka moje. Po dogrilování kuřátek a kolen a nakonec i po večeři následovalo vyhodnocení, kde jsme se nakonec umístili na krásném 2. místě o 5 bodů za Petrem s Árnym. O jediný bod jsme opět porazili Tarušku, která nám už trochu vyhrožuje, že se tohle nedělá!!! (porazili jsme jí i na klubové výstavě) Dostali jsme diplom a krásné ceny. Večer jsme završili zpěvem u kytary a s vidinou dlouhé cesty domů se po půlnoci odkutáleli do postýlek.

V neděli jsme se všichni naposled vyfotili. Všichni účastníci zájezdu, co zůstali, plus Tara se svým Déčkem: Taruškou, Iruškou, Dýnem a Daytonem. Dakira, Dixie i Descaro bohužel odjeli již dříve. Nezbýval než se rozloučit a těšit se na další srazík. Cestou domů, jsme si to všechno ještě jednou v autě probrali a připadali jsme si, jak kdybychom někde byli rok. Naplněni zážitky jsme pelášili domů.

Nezbývá než moc moc a moc poděkovat všem z Kyškovic, kteří toto setkání pro nás uspořádali a věnovali tomuto svůj volný čas. DĚKUJEME  a těšíme příště nashledanou!!!

kessadr.rajce.idnes.cz/sraz_Brzanat_2010_-_Hajna_Hora_u_Vimperka/