Leden

27.1. V předchozích několika dnech jsme lítali po návštěvách . Začali jsme v pátek návštěvou kamarádky Axy ze cvičáku. Byl to Irunky první výlet na sídliště a do panelákové chodby se jí teda rozhodně nechtělo. Všechno se velice rozléhalo a vůbec to bylo divný. Nezbývalo než jí chodbou pronést. Ovšem na návštěvě se už cítila velice dobře a řádila s Axou jak to jenom šlo. Axuška na ní byla hodná a děti také.

V neděli jsme šli na návštěvu k babičce, opět do paneláku. Chodba byla ještě stále velký strašák, natož pak výtah! Jééé to je nebezpečné místo. Strávili jsme u babičky asi 5 hodin, takže jsme s Irunkou běhali čurat ven a tou chodbou a výtahem jsme se dooost nalítali. Dá se říct, že poslední jízda už byla celkem v pohodě.

Ovšem v pondělí bylo velké překvapení, jak pro nás tak pro Irunku. Jeli jsme do Kyškovic . Dlouhou cestu Iruš
zvládla v pohodě, pěkně se prochrupkala a paaak. Přijeli jsme k vratům a tam na nás kromě celé smečky poštěkával ještě Dinoušek . Koukali jsme jako blázni. Je ho teda taky pěknej kus chlapa. Ale největší překvapení měla Iruška, protože Radku poznala a mohla se zbláznit radostí. Celou jí olízala, tedy Irunka Radku, počůrala se u toho a ocásek si mohla ukroutit. Stejně tak se chovala i když přijela domů Martina. Bláznila radostí. Je vidět, že se Jindrákovci svým štěňátkům zarývají hluboko do paměti. S Dinouškem se Iruška taky řádně vyřádila, lítali po pokojích jak draci a lumpačili, jak to jenom šlo. Dinouš se choval jako pravej chlap a když už nemohl, tak pěkně vrčel. Předvedli jsme, jak Irunka krásně štěká na povel, snědli buchtu, pokecali a byl čas návratu. Irunka se se všemi rozloučila a po přístupu Wikči, která jí dala najevo, že tady už se další holka nevejde, jsme se naskládali do auta a šup k domovu.

V úterý bylo po dlouhé době sluníčko a tak se Irunka prvně prošla vesnicí a jediné, co jí řádně vylekalo byly bodláky, které se jí chytly a nechtěly pustit. Vše v rámci možností, první vycházky do nebezpečí velkovesnice .

A ve středu jsme zamířili kousek za Chomutov za Montíkem. Vezli jsme mu granulky. Montík si taky krásně bydlí. Na velké zahradě s parádním výhledem na Krušné Hory. Moc dlouho to mlaďasům netrvalo a pustili se do bitky, která trvala asi 40 minut. Řádili na sněhu a na fotkách je dooost černých čmouh. Musíme říct, že Irunka měla dost navrch, ale to je jistě jen ten její trénink s Kessinkou, která jí nešetří. Ale když Monťas chtěl, tak jí zalehnul svou vahou. Je jasný, že když byl na lopatkách, tak jen čistě z gentlemanských důvodů.

Spoustu fotek z těchto setkání najdete na rajčeti a bitku s Montíkem na youtube:
https://kessadr.rajce.idnes.cz/Irunka_s_Axou%2C_Dinouskem_a_Montikem_Karouskem/
https://www.youtube.com/watch?v=a_eqGJWEPxY

Cestou domů jsme vyzvedli Jurínka u babičky a Irunka už si z chodby ani z výtahu nic nedělala. PARÁÁÁAÁDA!!!!!!


22.1. Co dělat, když venku mrzne až praští? Hřejeme se v teple rodinného krbu. No a aby nebyla nuda, tak se lumpačí a bitkaří. Na fotečky se můžete podívat na rajčeti.
https://kessadr.rajce.idnes.cz/Hrajeme_si_v_lednu/



Irunka stále roste . Váží skoro 15 kg a měří něco mezi 46-48 cm. Zastavit jí pro měření je totiž nadlidský výkon. Štěkání na povel se nám dobře rozvýjí, při sedni srandovně poskakuje dozadu, aby  viděla na dobrotu, při lehni se rozplácne jak placka. Panička má už tak rozkousané konečky prstů, že uvažuje o nějakých náprstcích.

18.1. Irunka oslavila 3 měsíce. A jak se jí u nás žije? S Kessinkou už se hry trošku umírnily a jsou víc hrací než ukazující, kdo je tady pánem. Ona si taky nenechá nic moc líbit a bránit se teda jako umí. Ráda sleduje děti, když se koupou a nejraději by tam asi vlezla za nima. Hází na mě vždycky tak smutné pohledy, že jí do vany nechci pustit. Nejvěrnější jsou holky v kuchyni,
kdy si lehnou tak, že zahradí východ, abych jim náhodou neutekla a po očku sledují, co vařím. Velký kus hovězího, dováděl Irunku k neuvěřitelným operním výkonům. "...aaaauuuuumrrrrhhmmmaaaauuuuuuuu......" intonaci by jí mohl závidět kdejaký profesionální zpěvák. Je to naše zlatíčko. I Kessinka samozřejmě. Uvažuji, zda se dá naučit pes štěkat přes dveře. Pokud totiž za dveřmi trénujeme s Irunkou štěkání, tak i ona se za dveřmi může zbláznit, ale jak dveře otevřu, tak nastane hrobové ticho a nedostanu z ní ani hlásku. Trošku problém nám vyvstal se sousedy. Irunka ráda podporuje dobrmany Bonie a Clyda při hře štěkotem. To se jim ovšem moc nezdá a těsně u plotu jí to řádně vysvětlují. Do toho se vloží Kesska, která se musí Irunky zastat a všechny ty tesáky najednou nevypadají opravdu dobře. odborníci radí jedině zeď. Plot není dodělaný, neboť se čeká až si sousedi dostaví zastřešení bazénu. Naházeli jsme tam Xrůzné desky a snad se do jara nesežerou. Jímá mě hrůza, že by k nám měli vtrhnout.


10.1. Přesto, že je Iruška ještě miminko a snaží se to dokazovat jak to jenom jde , musíme se pochlubit velkým úspěchem.  Je to jedna z věcí, která se nám s Kessinkou dosud nepodařila, ale zdá se, že Iruška začíná štěkat na povel. Na Kessku do teď nic nezabralo, ale Irunka už začíná chápat, co se po ní chce a panička z toho má obrovskou radost. Cítí to jako zadostiučinění.




8.1. Iruška vyrazila na tancování. Proběhla se školní chodbou, prázdnou tělocvičnou a hlavně zamířila mezi dětičky. Všechny měly v ruce piškůtek, takže to bylo hrozně fain. Jasně, že na ní museli pomaloučku a hlavně potichoučku, ale Iruška je ustála, byla přítulná a dokonce všem dala pusinku. Ke konci už i zůstala v tělocvičně a sledovala, jak děti tancují. Na to, že byla vpodstatě poprvé ve velkém davu  SUPEEER!!!
další fotečky tady:kessadr.rajce.idnes.cz/Iruska_na_tancovani/




6.1. Holky si spolu pěkně užívají. Máme pěkné video, jak řádí. Koukněte tady:
www.youtube.com/user/kessadr
No a tahání o ponožku dopadlo tak, že Iruška létala vzduchem . Odmítala se pustit, takže jí Kessinka simulovala kolotoč. Jsou spolu holky šťastný.





4.1. Chodíme ven ve dne v noci a stááále fotíme. Iruška je totiž na sněhu neodolatelná a její pohledy se sněhem na čumáčku rozněžní každého. I Kessinka začala nějak víc řádit. Lítají spolu po sněhu jak torpéda. Jsou to naše zlatíčka.
Kessinka na cvičáku ukázala, že toho přes svátky moc nezapomněla a její chůze bez vodítka se dokonce velice zlepšila. Iruška zas bodovala na veterině jako velký nebojsa.






2.1. Využili jsme s Kessinkou pozvání od Jindrákových a vyrazili s několika dalšími odvážlici na Milešovku. Počasí nám totiž opravdu moc nepřálo a tak co roztálo, zase zmrzlo a cestu jsme tedy měli parádně připravenou. Už silnice do Milešova byla zajímavá, neboť nám náhle zmizela pod koly a museli jsme jet po objížďce, která rozhodně nebyla značená. Silnice se v zimě neudržují, takže to bylo docela dobrodružné a v jednu chvíli se zdálo, že to do Milešova vezmeme ze srázu přes pole. Ferda (naše auto) ovšem nezklamal a zastavil na okraji. Minutky utíkaly, ale na místo srazu jsme dorazili včas a po silnici.
Dost lidiček i psíků již přítomných bylo. Kessinka vyběhla z auta, hned vyčůrat a rozkoukat se. Panička se bála, že se bude ohánět a hrnout hrůzu, ale za toto musíme Kessinku pochválit. Celou cestu, co se dalo, šla bez vodítka a nevznikl ani jeden konflikt. S odvahou to bylo o něco horší, takže se od paničky nevzdálila dál, jak na 10m a rozhodně se nepouštěla ani do psích hrátek. Ale výlet se jí určitě líbil a prospěl. 
Vyrazilo se a hned od počátku se šlo do kopečka. Kessinka mírně v rozpacích na paničku neustále vyskakovala a vzhledem k podloží jí posouvala zpět po svahu dolů. A to jsme byli teprve na začátku! Kopeček se mírně zvětšil a výstup začal být malým hrdinstvím. Stoupat po ledu na největší horu Českého Středohoří je opravdu žůžo. Panička si pěkně provětrala plíce, které dlouho nechápaly, co se po nich chce. Ale po nekonečném výstupu, jsme dosáhli cíle a jelikož kochat se pohledem pro mlhu příliš nedalo, zamířili jsme hnedka do bufetku pro gulášek. A hned bylo veseleji. Poté, co se všichni občerstvili a začili mírně promrzat, začalo rovnání na společnou fotku.


Jarmila, Mirek a Míra s hovawartkou Baxis z Brzáneckých vinohradů a borderkou Queen Foxy Fox
Lenka a hovawartka Baira z Brzáneckých vinohradů
Radka a hovawartka Attari_Wart_Kesidy + australanda Double Quick Wicky Svěží vítr
Jirka s hovawartkou Bee-Bee z Brzáneckých vinohradů a ausinou Angel Eyes Carcassonne Tolugo
Jitka se Slávkem a australanda Jenny
Já a hovawartka Kessie z Budské samoty
Radka a hovawartka Drew Marry Gora Monte
Lukáš, Bára a ausiny Beruschka Svěží vítr a Give Me Smile Puella Fera
Verča, její taťka a Honza s hovawartkou Annika Viola Fragoli a kokřicí Alis z Jedovarské samoty

Na fotce nejsou ti co fotili, ale určitě si zaslouží být za statečnost zaznamenáni.
Mírným okruhem jsme začili klesat dolů. I tato cesta byla velice zajímavá. Jelo to totiž mnohem rychleji . Někteří riskovali pěšmo, někteří raději sjížděli a to jak po botech, tak po zadnicích a někteří si hráli na kamzíky a uklouzanou cestu různě obcházeli. Jen psíkům to bylo celkem jedno. Mít tak jejich drápky.



Příroda byla opravdu nádherná a stromy krásně ojíněné. Dušička se skutečně kochala.
Sešupajdili jsme Milešovku směrem na Velemín, obešli ho mírně po poli, kde nás zahlédl myslivec, ale nic nenamítal a podél potoka se vraceli zpátky do Milešova. Kessinka nezapřela, že je od Drožkovického potoka a smočila alespoň packy v té ledové vodě. Ještě, že tam neskočila celá, protože by určitě zmrzla na místě v ledovou sochu. Počasí tedy nic moc, ale po těch svátcích, takový výlet opravdu bodnul a my jsme za něj Jindrákům moc vděční. Nezapomněli jsme jim patřičně poděkovat.
Fotečky z cesty můžete vidět tady:
https://kessadr.rajce.idnes.cz/Milesovka/
https://awista.rajce.idnes.cz/Milesovka/


1.1. Tak vás všechny vítáme v novém roce. Vstup do roku 2010 jsme zvládli naprosto v pohodě. Kessinka sice byla lehce vystresovaná, ale Iruška jí uklidňovala a byla naprosto v klidu. Holky se chytly hesla, kam se vejde jeden pes, vejdou se i dva a narvali se pod stůl. Bylo nás doma trochu víc lidí, ale nikomu to nevadilo. Iruška se takézřejmě naučila, jak získat jídlo z konferenčního stolku. Sedí k němu zády a sleduje člověka před sebou. A když se dotyčný nekouká, tak se mrštně otočí, stáhne chlebíček a zdrhá.