Duben

24.-25.4. Nechali jsme se zlákat sladkými slovíčky Radky Jindrákové a vydali se s Kessinkou na náš první trek. Krušnohorský dogtrekking 2010 aneb Krušnohorci v Českém středohoří. Dle nejen jejích slov, ale také co jsme se dočetli na diskuzi, bývají Krušky krušné především díky počasí. Ovšem předpovědi byly úžasné, takže se nebylo čeho bát. (jsme si mysleli) Zabalili jsme, posbírali veškerou výbavu, poslechli dobré rady od Radky - namazali chodidla, připravili hroznový cukr, jen s tou vydatnou snídaní to nevyšlo, neboť nervozita stoupala a nebyla jsem schopná pozřít víc než půl rohlíku a jelo se. Dle hlášek z trati, na které Radka byla již od pátku, že takový trek ještě nešla, jsme vytušili, že začíná přituhovat. Krušky asi nebudou krušné jen kvůli počasí... V kempu Kréta byli ráno všichni natěšení a dokonce se objevili závodníci z LONGu -blázni. Vyfasovali jsme itinerář, lísteček na kontroly a tričko a čekali na 8 hodinu. Zastavil se u nás pan Šeda, který trasoval, ale hlavně milovník hovíků. Chvilku jsme podebatovali a nastal čas vystartovat. Vyzvala jsem Kessku slovy: tak pojď na to... a ona naivně naskočila do auta . Nééé opravdu to autem nepojedeme, ale těch 45km musíme ušlápnout po svých a nejlépe za světla. Vystartovali jsme v 8:01 a prvních 5 km jsme ušli ani nevíme jak. Šlo nás víc, takže se kecalo a celé Litoměřice jsme přeběhli jedna radost. Tedy přešli, ale byli i tací, co to běželi!Jen přes most nám to dalo trochu zabrat. Kesska vytušila výškua moc se jí do toho nechtělo. Nad Litoměřicemi jsme se snad všichni svlékali a pokračovali po modré po polní cestě. Vypadalo to nádherně, než jsme se dostali k prvnímu kopci. Pak už jsme rovinu viděli jen hodně zdálky. Dá se říct, že celý trek byl buď s kopce nebo do kopce. Před Křížovým vrchem všichni brali do rukou foťák se slovy, tohle si musim vyfotit. I vrstevnice na mapě vypadaly jako jedna tlustá. A tak jsme se škrábali vzhůru na Dlouhý vrch. Kesska je pes věrný a poslušný a ví, že na vodítku se prostě netahá, takže jsem neměla nejmenší šanci, že by mi holka pomohla. (Zlatá Irunka, už aby vyrostla prdelka, to je totiž tahačka první třídy, asi po mamince. ) Kessinka skutečně držela celý trek mé tempo, i když se to místy blížilo chůzi ročního dítěte. Celkem brzy jsme dosáhli 15-ti km a těšili se na Staňkovice, kde si dáme pauzičku. Tak se také stalo, napojili jsme se, vyměnili ponožky za suché a plné sil vyrazili dál. Na 17-tém km jsme potkali Jindráky, kteří přesto, že měli v nohách již 83 km, vypadali stále svěže. Prohodili jsme opravdu jen pár slov, neboť jen tak se zastavit, je to nejhorší, co můžete udělat, a frčelo se dál. Čekala nás Trojhora, kde jsme si s Kessinkou udělali společnou fotografii a hlavně potůček, který Kessce hodně prospěl. A už jsme šupali do Třebušína a na Kalich. Byl to teda opět krpál, ale čekala nás tam kontrola, takže jsme museli. Na Kalichu jsme také dosáhli 23km a tedy půlku treku měli za sebou. Stále jsme se cítili dobře, seběhli zpět do Třebušína a najednou jakoby nohy odpadly a konec. Dali jsme tedy pauzu v hospůdce a asi po 15-ti minutách vyrazili dál v naději, že odpočinek zabere. Bylo ovšem po druhé hodině a sluníčko to do nás neúprosně pralo na asfaltové silnici do kopce do Řepčice. Ušli jsme asi 2 km a byli jsme hotový. Kesska se napojila z místního pramínku a konečně jsme přešli na lesní cestu. V tomto úseku do Proboštova nás
předběhli poslední MIDaři a od 28-mého km jsme propadli beznaději, že jsme poslední, protože už nebylo živé duše. Ale co, poslední, ale dojdeme to! A tak jsme se plahočili přes Tašov, kde jsme vysvětlovali, proč se tu pohybuje tolik pejskařů tam (long) a zpátky (mid), Čeřenice, kde jsme opět měnili ponožky a již oblepovali puchýře a kde Kesska zalehla, jako že jde spát , pod Homolku, kde jsme se hrozně líbili jednomu pánovi, že takhle unavenýho dlouho nikoho neviděl. Vyškrábali jsme se na další neuvěřitelnej kopec, se vzpomínkou na to, jak Radka zkoušela, jestli nepůjdeme hnedka LONG a otevřel se nám výhled na Litoměřice, Terezín a snad i Roudnici jsme viděli a popadla nás naděje, že už nikdy nepůjdeme do kopce. Hroznový cukr se stal naším přítelem. Opět po silnici do Lbína, kde nás čekal další psychický zlom a to posledních 10km. To už došlapeme!!! Nabiti touto myšlenkou jsme po ukrutném sešupu opět stoupali do kopečka a paaak už jen a jen s kopce. Což se může zdát jako výhoda, ale palce byly jiného názoru a nechaly se přemoct puchýři. Šli jsme i hezkým prostředím,ale fotit už opravdu nebylo v mé moci a tak tato místa zůstanou jen v mých vzpomínkách. Přes Litoměřice, po mostě už Kesska šla odevzdaně a do kempu. Pomalu se začalo stmívat a tak nejen, že jsme to došli, ale opravdu jsme to došli za světla!!! V posledních metrech nás předbíhala longařka s pinčema a to jsem opravdu nechápala, kde se v ní ta síla bere. Já skoro slzy v očích, jak se začalo napětí uvolňovat poslední kousek a byli jsme v cíli ve 20:29. A s časem 12:28 jsme se umístili na 29. místě ze 41 závodnic. Což je pro nás ohromný úspěch, bez treninku, napoprvé a bez "tažného" psa. Přespali jsme u Jindráků v pokojíčku a probuzení při každém otáčení opravdu nebylo postelí! Druhý den při vyhodnocení jsme obdrželi diplom, dárečky a výzvu, že příště musíme na LONG!
Radka s Taruškou v kategorii DTW2-2.místo
Jirka s Wickčou v kategorii DTM2-6. místo
p. Šeda s Arankou DTM2-3. místo
Odbelhala jsme se do auta a frčelo se domu.
Může mi někdo říct: Kdy přestanu chodit jako kačer Donald??? 
Děkuji moc Radce za úžasný nápad, účastnit se takovýchto akcí a celé rodině Jindráků za skvělé zázemí, které jsem u nich měla, včetně vany a snídaně s dortem (Marťo výbornej byl).
Fotečky z tohoto neuvěřitelného zážitku naleznete zde:
kessadr.rajce.idnes.cz/KD_2010_Ceske_stredohori_MID/
 


22.4. Pro jistotu se jdeme s vámi všemi rozloučit, neboť o víkendu nás s Kessinkou čeká první dogtrekking. Vyrazíme na Krušnohorský dogtrekking, tentokráté tedy Krušnohorci v Českém středohoří, kategorie MID. Čeká nás 40km, na které se těšíme a věříme, že dojdeme i kdybychom se měli doplazit.  Kdybychom se již neozvali, hledají nás . Lidičky, držte palečky, ať ve zdraví dojdeme. Díííky.



13.4. Irunce se blíží půl roku a za těch 6 měsíců se nám holka pěkně proměnila. Váží necelých 29 kg a měří 59 cm v kohoutku. Venku jsou
snad všechny zuby, které ovšem nerada ukazuje. Srtst už není ta štěněčí, ale krásně se osrstila havraní černou a na sluníčku se nádherně leskne. Zamilovala se do vody a je z ní pěknej čochtan. Umí poslouchat, když chce, zná rodinné rituály, dávno už spí venku, nelítá ze vrat, kdy se jí zachce, do auta se jí tedy ještě moc nechce, ale cestu vždy prospí, ráda olizuje Juránka, kerého má hned po ruce a z neznámých důvodů ráda skáče po páníčkovi, přestože už je dávno odnaučená na lidi skákat. Co se ovšem nezměnilo, je její potrhlost. Je to prostě torpédko, které se jen tak nezastaví. 




9.4. Nějakou změnou stragie provozovate našich stránek nefungovaly odkazy na rajče a youtube. Vše je opraveno přímo u článků. Komu se nechce hledat ať se podívá tady: kessadr.rajce.idnes.cz/
www.youtube.com/user/kessadr

4.4. Volná neděle po delší době znamenala návštěvu cvičáku. A hnedka se hrabalo listí, což pro Irunku znamenalo volno a nadšené běhání mezi lidmi. Občas někoho sejmula, ale byla šťastná a opět hodnocena, jako silnější fleťák.
Kessinka jako vždy po  odmlce cvičila jako Bohyně a byla tak nadšená, že po přinesení aportu si vyskočila pro pusinku. Překážky zvládla bez problému a brala je s takovou samozřejmostí, že při vodorovném žebříku, kde ji na konci vždy sundavám, došla na konec a okamžitě se začala klátit směrem ke mě, jako by tam snad omdlela. Byla si naprosto jistá, že jí chytim. Nebo mi chtěla ušetřit práci se zvedáním? Na obranách se lehce projevila, ale nic zásadního.
Irunka cvičila v rámci možností piškotů. Poučení pro příště: piškoty prostě neexistují!!! Proč si mám lehnout, když piškoty jsou nahoře? Proč mám sedět vlevo u nohy, když piškoty jsou v pravé kapse? Proč mám běžet pro aport, když piškoty jsou tady? Atd. Chůze u nohy byla ovšem dobrá a Irunka si prvně vyzkoušela některé překážky. Vysokou kladinu, pohyblivou lávku, houpačku a i tunel, který teda běhá zásadně opačným směrem než je určeno. Na obranách i štěkala, ale držet kořist se jí moc nechtělo.

2.4.  Opět trenink na trek. Musíme opravdu trenovat a nezklamat, protože psychickou podporu nemáme snad od nikoho. Každý v okolí nás od toho odrazuje, že je to moc km, že z toho nemůžeme nic mít,
že to neujdeme a podobné hlášky. Další okruhy už Kesska absolvuje na šňůře, ale netáhne. Motá se někde kolem mě a občas mám 100 chutí jí odpoutat poté, co se asi po miliontý zastavuju a vymotávám. Vypadá to, že Irunka bude lepší tahač, ale zatím je na to ještě malinká, takže má povoleno běhat okolo. Potkali jsme tunel, tedy rouru pro vodu pod kolejema. Chytli jsme příležitost a prošli se tama zpět. Nikdo se nebál, takže nebylo co řešit.

31.3. Od té doby co Irunka ví, že ve vodě je sranda, neodpustí si ani jednu příležitost se namočit. Potok jí prostě uchvátil. Máme ho hned za barákem a chodíme přes něj na každou procházku. Bude to asi stejná cachta, jako Kessinka. Připomínám, že ta si neodpustila koupel ani v lednu po výšlapu na Milešovku. Uvidíme, jak dopadne plavání v hloubce. K tomu Kesska nikdy vztah nenašla. Že by Irunka nahradila Arušku, který plavání miloval?  Videjko od potoka:
https://www.youtube.com/user/kessadr#p/a/u/0/VWWQEO4k4dg