Březen

29.3.  Pomalu ale jistě se nám blíží náš první dogtrekking. Takže se pomalu dostáváme do formy a vyrážíme s holkama na různé okruhy.
Žádné procházkové tempo, ale od počátku nasadíme fofr a letíme, co to dá. První okruh šly holky na volno a často se pro mě vracely. Asi taky proto, byly po 6km vděčné za vycachtání v potoce. Kesska to brala jako ochlazení, ovšem Irunka jako další výzvu! Skákala v potoce po všech 4 nožkách najednou (což psi snad ani nedokážou?) a jako by na nich měla pérka. posuďte sami.
https://www.youtube.com/user/kessadr#p/a/u/1/XocAcy_GwWc

27.3. Jelikož Irunka od pondělka statečně spí venku, vzala jí Kesska pod svá křídla a holky se zase víc sblížily. Bohužel se to odráží i na
tom, že mě Irča tolik nepotřebuje, ale víc si hraje s Kessinkou a vůbec spolu tráví dost času. I když strategii hlídání maj jasnou. Irunka leží u vchodových dveří a zároveň hlídá vrata. Kessinka leží u balkonových dveří a dohlíží na zahradu a zadní vchod. Takže se k nám věru nikdo nedostane.

24.3. Vyrazili jsem do Bezručáku. Krom toho, že nás zaskočilo, že i v tak nádherně slunečném počasí se na
cestě držel sníh, překvapila
Irunka, která se zamilovala do obřích louží. Lítala v nich sem a tam a i na fotkách můžete vidět, že jí to oooopravdu bavilo. Potkali jsem obřího berňáka, který mi připomměl, že Kessinka hárá . Ale pani ho naštěstí zvládla, takže mrňata nebudou.
https://kessadr.rajce.idnes.cz/Jarnim_Berzucakem/

22.3. Jaro je tady a přišlo opravdu s nádherným počasím. Ovšem poslední dny paní Zimy jsme trávili doma. Nejen, že panička nebyla na žádném plese, nevzala pejsky na procházku ani na dlouho očekávané Vítání jara v Chomutovském Zooparku, nevystrčila čumák ven!!!

Ovšem ani doma se nikomu nevěnovala. Přemohl jí totiž bolavý zub a zřejmě zánět, protože opuchla na levou tvář opravdu nádherně. Ledovala, bědovala, léky brala a hle... v pondělí ráno byl zánět pryč a tvářička začala splaskávat. Asi to sluníčko nebo co. Byli jsme tedy alespoň s Irunkou na návštěvě u sousedů a jejich Megí. Tam se holky pěkně vyřádily na písku a my si domu odváděli zlatého hovawarta.

17.3. Irunce už je 5 měsíců. Roste z ní pěkný koník. Měří 55 cm a váží 26 kg. Štěněčí jemňoučká srst se pomalu vytrácí, ocásek zarůstá a druhé zoubky jsou skoro všechny venku. Má už taky své zvyky. Například večer, jak se setmí dobývá se do baráku. A jak je tma, tak to už je nepříčetná a na klice vpodstatě visí. Prostě se rozsvěcí lampy a to už má být každá slušná holka doma a chystat se ke spánku, ne? Jak já jí budu vysvětlovat, že už je velká a musí hlídat venku i v noci, to teda nevim. Sníh roztál a ta vylezly napovrch mé keříky buxusu a thujek. 4 ťapky ještě ustály, ale 8 už je asi moc. Slova netřeba.

15.3. Že by se Kessinka rozhárala? Už to tak podobně vypadalo v lednu. Uvidíme. To jsou mi intervaly tohle. Kdo se vtom má sakra vyznat???

9.3. Holkám díky ukončení neštovicové karantény skončilo válení po dvoře a se střídají v návštěvách města. Kessinka probíhá městem bez problémů, ale trénujeme postávání na zastávce, která se postupně zaplňuje. V této situaci je Kesska mírně nesvá, ale při pořvávání náctiletých
pacholků se není čemu divit. Jízdu autobusem zvládá perfěktně. Za to Irunka dnes jela autobusem úplně poprvé. Panička jí vybrala nový, nízkopodlažní autobus, který tolik nerachotí a může do něj sama nastoupit a poté i vystoupit. Jelikož bydlíme na konečné poprosila jsem pana řidiče, zda můžeme do busu vstoupit ještě než nastartuje. Bylo nám dovoleno a Irunka vběhla dovnitř bez větších problémů. Cestou čuchala k nastupujícím lidem, po zemi, koukala dveřma ven a pečlivě poslouchala hlášení o zastávkách. Zatáčky a brždění vybírala bravurně a když nastal čas vystupovat, nezaváhala ani chvilinku. Následovala asi hodinová procházka městem a parkem, kde byla lehce nesvá. Byla taky ve městě teprv podruhé. A čekala nás cesta zpět. Jak se dalo čekat, do vrčící potvory se jí vůbec nechtělo, ale zafungovalo vodítko a Irunka byla mírně vtažena. Nic jiného nezbývalo, neboť Jurášek v kočárku už byl uvnitř. Jízda už byla v pohodě a na konci se vystupovalo s veeelkou radostí. V tomto budeme i nadále pokračovat, takže očekáváme jen zlepšení.

7.3. Dnes jsme byli na cvičáku a musim říct, že bodovaly obě holky a to ne při cvičení, ale při obranách. Kessinka je známá tím, že jí nějaký figurant nemůže rozházet, neskáče, nekouše, neštěká, ba je k němu otočená zády. A dnes? Ona nejen, že na hadr skákala a i se o něj chvíli
prala, vrčela, ale ona i 3x štěkla. Byl to ohromný úspěch a svitla naděje, že by i mohla štěkat na povel. Ukáže čas. Ale když nastoupila Irunka, bylo naše štěstí ještě vystupňouváno. Hned od počátku štěkala jak o život. Prát s hadrem se moc nechtěla, ale jak byl hadr na zemi, tak k němu figuranta nepustila. Hlídala si prostor, štěkala a vybíhala
dopředu. Asi v obranách brzy natrhne Kessince zadnici. Foťák jsme měli, ale fotografa ne, takže bohužel fotky nemáme. Ale za odměnu jsme šli s holkama na procházku a tam se ještě vylítaly ve sněhu. Irunka byla nakonec tak zmožená, že při nástupu do vchdu a výtahu se už vůbec nabránila. takže výtahem můžeme jezdit, kdykoli se nám zachce.  Fotečky z vycházky jsou tu: https://kessadr.rajce.idnes.cz/V_breznu_nad_Chomutov/

2.3. Irunka byla poprvé po řádném proočkování ve městě. Nezaskočila jí ani obří míchačka ani trolejbus, zato s lidmi to bylo malinko horší. Před některými lehce couvala, na některé poštěkávala, ale některých si vůbec nevšímala. Jinak měla obří úspěch, protože všem se velice líbila. Jeden pán pronesl: To je ale krásnej retriever, ale černýho jsem ještě neviděl, to musí bejt s něčim šmrncnutej ne??? No tak Irunka samo šmrncnutá neni a pánovi jsme
trochu rozšířili obzory neboť o rase Hova-co? Hovawart nikdy neslyšel.
Dnes ale dorazilo velké překvapení. Radka s Jirkou nám přivezli PP. Irunka je řádně uvítala, pošpinila, poskákala, olízala, okousala uši a olezla. Asi i díky tomu se jim náramně líbila, jak povahově-nebojácná a temperamentní (celá babička Awista), tak i
exteriérově. Prohlíželi si i zoubky, což dalo trošku práce a já dostala povolení mírně jí přiškrtit . I tak z nich měla Irunka obrovskou radost, stejně jako z brášky Dinouška, který se na ní také přijel podívat. Řádili spolu na zahradě a poté i doma, kdy Dinoušek prošel socializací v podobě našeho miminka Juráška. Zpočátku se mu moc nelíbil, ale Jurínek ho zřejmě uklidnil svým ledovým klidem. Nato, že se kolem něho pohybovali 3 velcí psi, byl narosto v pohodě a procházel mezi nimi s buchtou v ruce s absolutní jistotou a přezíravostí. Kde se to v tom klukovi bere? I Kessinka si dnešní návštěvu užila.
Nejprve teda Dinouše lehce zpražila, ale poté si i pohráli a když už toho měl Dino plné zuby, tak se schoval pod stůl a na její štěkání absolutně nereagoval. Probrali jsme všechny sourozence horem
 dolem a moc se těšíme na jejich setkání v Táboře, kam dorazí zatím krom jednoho všichni, včetně Dakiry a jejích majitelů z Rakouska. To bude mejdan ! Na fotečky sourozenců se můžete podívat tady:
https://awista.rajce.idnes.cz/navsteva_Tarusky%2CDonnera%2CDescara%2CRockyho_a_Irusky/