29.12. Iruška už je u nás opravdu doma. Kessinka přestala obhajovat kočku a rázem jsou na Číču fenky dvě. To už jí moc šancí nedává, ale drží se holka statečně. 
. Kdyby náhodou měl někdo zájem do reprezentace, tak nás kontaktujte. Iruška zvládá jak útok tak obranu.
https://kessadr.rajce.idnes.cz/Iruska_je_doma/
27.12. Vzali jsme Kessinku na bowling a popravdě řečeno, moc se jí tam nelíbilo. 
Znala všechny lidi a rachotu se nebojí, ale tohle bylo asi moc. Budeme muset ještě natrénovat.
26.12. Irušky seznamování s novým domovem, probíhá opravdu báječně. Vychytáváme čůrání přes den, které nestíhá spíš panička. Jeho množství je způsobeno i teplíčkem, které doma vládne, takže to Iruška hodně zapíjí a co jde dovnitř, musí i ven. Ale kdyby poslouchala instinkt a neříkala si, ještě to dodělám a pak půjdeme, tak by bylo vše v pořádku 
. V noci se Iruška statečně drží, nečůrá a ani nekňučká. Leží u dveří, případně v botníku a hlídá 
.
Začala si krásně hrát s Kečenkou, Jurínek jí nadále ignoruje, což se nedá říct o Irušce, pokud má náš prcek v ruce jídlo. Jurínkova jediná obrana je začít řvát, což se většinou Iruška lekne a uteče. Jo nemá mu to brát.
Taky se dali do kupy s Kesskou a začínají spolu pěkně řádit. Lítají po zahradě a největší zábava je rozhrabovat kůru ze skalky. Z čehož panička neni moc nadšená, ale dokud nedojde na keříky, tak je v klidu. Tam je také místo, kde se může Iruška před Kesskou schovat. Mezi keříky se velký pes nevejde 
.
Musíme také Irušku pochválit a dát jí řád za statečnost. Neohroženě spí vedle pračky, která nabírá vodu, sleduje z bezprostřední blízkosti, jak kolem ní šmejdí vysavač, fén je taky zajímavá věc, o cirkulárce nemluvě. Takže co se hluku týká, nemá problém. Taky se naučila být v klidu při sprchování paciček a se sprchovým koutem srostla tak, že se tam snaží dostat, jak když se sprchuje panička, tak když se cachtají děti. No a v neposlední řadě také nebojácně chodí po lávce, kterou máme přes náš potok. A to jak přes naší dřevěnou, tak přes soudovu plechovou. Je to prostě naše neohrožené štěňátko.
24.12. Ve středu byla Iruška ještě trošku zaskočená převozem do nového domova, ale ve čtvrtek už se 
probudilo malé čírtě, kterého je všude plno. Od rána poletovala jak doma tak venku a jala se okusovat, co jí přišlo pod zuby. Nejvíce se jí zalíbilo dětské koště, o které se statečně pere s Juráškem. Toho nějaké štěňátko nezajímá a koště je prostě jeho. 
Stejně tak si Irušky nevšímá, když ta ho tahá za různé části oblečení, případně se zakousne do plíny na zadečku a cloumá s ním. On statečně bojuje a když vyhraje, tak si jde dál po svém.
Kačenka si s Iruškou trošku neví rady, protože štěňátka mají velice ostré zoubky a tak se jí začala bát. Zkusíme metodu odlákání pozornosti piškůtkama a uvidíme.
Za dnešní den si také Iruška našlá svá nejoblíbenější místečka na spánek. Má jich několik a jsou opravdu originální. V botníku, u záchodu a pod židlí.
22.12. Iruška se konečně uzdravila a my se rozhodli, i přes nepřízeň počasí a hlášené ledovky, se pro ní vydat. Plány nám lehce zkomplikovala Kačenky teplota z únavy a nečekané odvolání páníčka do práce. Děti tedy dostala na starosti babička a dospěláci vyrazili směr Kyškovice.
Cesta byla překvapivě jen mokrá a ledovka se nekonala, takže jsme dorazili včas. U vrat nás uvítala Bee, Taruška, Wikča i Endží a jejich páníček nás uvedl dál. Ve verandě už koukalo 6 hlaviček zavěšených na ohrádce a všechna očíčka smutně koukala se slovy VEM SI MĚ 
.! Bylo to jak u dětí v dětském domově. Člověk by je hned bral všechny. Aaale my měli vybráno už dávno předem, takže žádné komplikace nenastaly, ven šla Iruška . Následovalo papírovaní, předání balíčku a pravého, nefalšovaného Brzáneckého vínečka , které jsme oplatili kilíčkem domácích klobásek . No a pak už jen všechno nacpat do auta a vyrazit. Radka se rozloučila s Iruškou, kterou dozajista neviděla naposledy a ráno až půjde uklízet po pupících si ráda oddychne, že jich je o jedno hovínko míň.
Řízení se ujal páníček a já měla Irušku na klíně. Obava, že bude v autě nesvá, byla opravdu nemístná. Radka tuto socializaci zvládla na jedničku a Iruška na klíně spíše trpěla. Bylo nám horko oboum. V Ústí jsme vysadili páníčka, Iruška šla do kufru, kde byla maximálně spokojená a namířili jsme si to domů.
Z kufru se za celou dobu neozvalo jediné zakňučení a kdyby nenastalo to, že došla voda v ostřikovčích, byla by cesta v pohodě. Pak totiž panička najížděla blízko za náklaďáky, aby okno hodně namokřily a ona to mohla setřít a rychle zase ujet k dalšímu. Benzínka, totiž na cestě Most Chomutov není.
Dorazili jsme domů, Iruška byla prospinkaná a než stačila Kesska zaběhnout do dvora, tak se i vyčůrala. Pak proběhlo jen krátké seznámení, kdy se Kessinka mohla učmuchat a šlo se domu.
Nechala jsem Irušku prostě vběhnout dovnitř. Kačenka zůstala stát s otevřenou pusou, pak nasadila úsměv a zvolala ŠTĚŇÁTKO . A pak se mazlilo. Jurínek prohlásil ČIČÍ a víc si jí nevšímal. Nic pro něj.
Během večera ještě Kačenka řekla, že: Ví od koho to je. To je od tý tety, co jich má hodně černých, ale taky s flekama a zlatý .
Iruška se napapkala a uložila se stejně jako panička v obýváku. Za celou noc se nevzbudila, takže panička byla vzhůru víc jak ona a uplně zbytečně, ráno vypadala, jak strašidlo 
. to už byl ale další den....
. Vítáme jí a brzy poreferujeme o cestě a přijetí. zatím je to malý čertík 
17.12. Dnes jsme při šmejdění na internetu objevili zajímavou zprávu. Na příští rok (14.8.2010) se chystá akce: NEJVĚTŠÍ SRAZ PSŮ V ČR - aneb hurá do Guinessovy knihy rekordů. Mrkněte na to. Hovíci by zde určitě měli mít své zastoupení. Dáme se dohromady a ukážeme kolik nás tu vůbec je?
https://www.psilaska.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=271:nejvti-sraz-ps-v-r-guinessv-rekord&catid=75:provozni
14.12. Iruška je stále ještě u maminky. Musí se pořádně doléčit. Roste holka jako z vody. Váží už přes 7 kg a vypadá to, že bude pěkný rarášek .
8.12. Už je tomu rok, co nás po ošklivé nemoci opustil náš Aruška. 
Stále na něj vzpomínáme a je to jak včera, kdy tady běhal po zahradě, vychovával Kessinku a hrál si s Kačenkou. Právě v té zanechal neuvěřitelnou stopu, o které jsme neměli ani tušení. Kačenka na Arušku neustále vzpomíná a moc by ho chtěla zpátky. O to víc, jeho odchod stále bolí. Aruško, odešel si brzy. Jsi navždy v nás.
1.12. Byli jsme u Irušky . Vyfotit tuhle bandu nezbedníků, je pěkná makačka. Pobíhají po zahradě, honěj se navzájem, ale i kočku . Přetahují se o plyšáky a prozkoumávají terén. Jurínek se stal příjemně velkým figurantem a byl neustále tahán za rukávy a jakmile ho shodili na zem, tak se na něj sesypali a neměl šanci . Když začal výskat při pohledu na Soptíka (kočička), štěňďule se na něj rozštěkali, že tyhle zvuky asi můžou vydávat jen oni . Byla to sranda. Iruška je prostě nádherná a už krásně reaguje na své jméno.
Pěkně jsme si to užili a máme pár fotek a jedno videjko. koukněte
https://www.youtube.com/watch?v=AQrhBibfDRQ
https://kessadr.rajce.idnes.cz/Stendule_6_a_pul_tydne/
28.11. Dnes jsme si na cvičáku opravdu zacvičili. Makali jsme pod vedením hodinu a půl. Bylo to fain. Došlo i na překážky pod vedením. Tady se nám objevil záhadný jev. Od doby, kdy se na cvičáku vyskytla široká skokovka, začala si Kesska na všech skokovkách pomáhat dotykem. Jen na kousání opět nedošlo. Náš figurant se někam zatoulal. Nebo na něj nemáme štěstí.
27.11. Kessinka se ujala kočičky Číči a jak je vidět Iruška se má na co těšit Ale věříme, že se nenechá zahanbit. Pěkně nám holka roste a brzy se na ní pojedeme znovu podívat.
26.11. Vypli proud Nezbývalo, než vyrazit na výlet. A tak jsme vyrazili.
Abychom zjistili, jak na tom Kessinka je, vzali jsme to autobusem do města, přes centrum, do přírody, do centra a zpět do přírody směrem domů. Musim říct, že tuto cestu Kessinka zvládla naprosto v pohodě a v autobuse a v centru vrtěla ocáskem a nadšeně běžela kupředu. Takže tady problém neni. To zatracený sevření budeme muset trénovat ve Vánočních tlačenicích, na nabouchaném autobusáku, v divadle, ve školce a já nevim, kde ještě Potřebujeme tlačenku...
Takže cesta autobusem v pohodě. Namířili jsme si to po cyklostezce podél Zooparku a Kamenčáku směrem na Bandu. Bylo nádherné počasí a tak jsme si cestu náramně užívali. Čekal nás i přechod mostu přes koleje a několikrát projíždějící vlak.
Když jsme došli k Bandě následovalo všeobecné nadšení. Voda na nás všechny působí blahodárnými účinky. Je to balzám na duši. Obešli jsme to dokola, dali sváču a vyrazili zpět do ruchu města.
Tady už se ocáskem nevrtělo, ale bylo to spíše únavou. Proběhli jsme přes náměstí, po hlavní silnici do Prahy a odbočka k našim rybníkům. Pak už jen mezi větrnými poli k domovu. Byla to opravdu paráda.
další krásné fotky tadyyy
https://kessadr.rajce.idnes.cz/Banda
22.11. Osud nám chtěl zřejmě trochu vynahradit sobotu a tak se stalo nevídané. Kdo si pamatuje, co se stalo 10.5.? Ano ztratili jsme na stopách řetízák, díky Kessinky nadšenému poskakování. A co se tedy stalo v neděli? Normálně jsme ho našli. O kousek dál, blíž k cestě, ležel ve trávě. Musel se tam nějak zamotat při zaorávání a vyletět ven . Kdo by neměnil s bonitací? Budeme ho teď potřebovat pro Irušku, takže.. pohoda
21.11. Sobota byl velmi náročný den. Velké psychické vypětí totiž nebylo odměněno a z Mladé Boleslavy jsme odjížděli na prázdno. No úplně marné to nebylo. Ale od začátku. Na zpáteční cestě jsme se na minutku stavili u Irušky. Má holka už 3,5 kg, ale byla zrovna velmi znavena, neboť prťata byla poprvé venku a pohledy naznačovali, že zrovna velmi rušíme. https://kessadr.rajce.net/Bonitace_a_Iruska
Kessinka ukázala, že již neútočí na všechny fenky, co potká a procházela se areálem naprosto bez problémů i bez vodítka. Stejně tak se nechala pohladit od neznámých lidí a to i od chlapů. V tomto směru jsme již socializaci zvládli dobře.
Potkali jsme se s Kessinky sestřikou Kassiopeou a holky si spolu pěkně pohrály. Paní Černá, konstatovala, že jsou jedna jak druhá a že jsou holky celý táta.
Když jsme přišli po 2,5 hod na řadu, Kessinka zářila a předváděla se v plné parádě. Výstřely zvládla perfektně, s hračkou si hrála jako o život. Kolem kola a chrastícího kanystru prošla bez povšimnutí. Do skupinky ovšem přišla až po velkém oblouku. Napadlo mě i, jestli mě uvnitř neviděla, ale nakonec se nechala vytlačit ven ze sevření v podstatě ještě než k němu došlo. Všichni se tomu divili, protože jakmile jsme opustili plac, se k nám sesypalo asi 8 lidí, v podstatě nás sevřeli a Kessinka se ani nehnula. Ale panička ví, kde se stala chyba a nezbývá než si odpočinout a do roka to zkusit znova. Nechali jsme si udělat stěr sliznice na rozbor DNA. Ani při tomto úkonu, kdy jí řádili štětečkama v tlamičce, se nenechala rozhodit a čekali jsme, až dostaneme papíry.
Paradoxně nám toto vyřazení dopomohlo k tomu, že při čekání, jsme měli jedinečnou příležitost popovídat si s panem rozhodčím Kuklou. Ten nejen paničku uklidňoval, ať nehází flintu do žita, že to určitě do jara zvládneme a dal nám několik rad, jak tuto situaci zvládnout, ale také z vlastní dobré vůle Kessku přeměřil šuflerou (což Kesska zvládla) a prohlásil, že je to pěkná fena. Jsem za tento rozhovor velice ráda.
Na další fotky můžete kouknout na
https://awista.rajce.idnes.cz/stenata/#album
19.11. Udělalo se krásně a tak jsme vyrazili do lesíka. Jaké bylo naše překvapení, když nás na kraji lesa zastavili myslivec, že se bude dneska v lese střílet, ať tam raději nechodíme. A zmizel. Pár fotek jsme stihli a Kačenka prohlásila, že se sem musíme vrátit, neboť je tu krásně a jednou si tu udělat pytlík. Myslela tím piknik 
, ale...
Opravdu naše zákony fungují tak, že myslivci můžou střílet v podstatě kdykoli, aniž by nikoho informovali? 
No nic. Sbalila jsem dvě děti a raději jela domu, co kdyby stříleli i jinde??? 
13.11. Štěňátkům už jsou 4. týdny a začala se hýbat, takže vyfotit je, je pomalu nadlidský výkon . Přesto se pár fotek podařilo.
Ale za rok, co jsme makali, jsme ušli obrovskou cestu. Tak vše necháme osudu. Už se klepeme na sobotu. 
7.11. Dnes nastal ten velký den, kdy mě teta Radka pustila ke štěňátkům . Taruška mě vítala u vrat vrtěním ocásku a skákáním na branku, Bee se taky nechala ukecat a austíci byli v naprosté pohodě.
Strávila jsem skoro 3 hodiny nad devíti klubíčky a vůbec mi to nepřišlo. Oni jen tak popolehávali a popolézali a papali... prostě pořád se něco dělo
Fotila jsem Irušku (má už skoro 2 kg), ale i sourozence... tady pár ukázek a zbytek na rajčeti. Jsou to prostě zlatíčka . Po návratu domů se mohla Kessinka učmuchat Takhle přeci panička normálně nevoní!!!
Velký brácha
sestřička Taruška a znakáčci
https://kessadr.rajce.idnes.cz/Stenatka_3.tydny/
Kessince dnes přišlo potvrzení o přijetí přihlášky na bonitaci s přáním "úspěšné bonitace" . To je od klubu moc pěkné. Teď ještě zklidnit nervyyyyy......
1.11. Na cvičáku nebylo moc odborných lidí, neboť se tu, ve Chbanech, konají mezinárodní záchranářeské atesty. Ale pro nás to znamenalo vítězství. Vzala si nás Danuška (cvičitelka) soukromě. Vychytali jsme drobné nedostatky, které se našli především u paničky a jejího vedení. Kessinka byla do cvičení hrrr, všechno zvládala na jedničku maximálně na 1- a stejně tak si vedla na překážkách. Na skokovkách byla jak malý klokan a dokonce se jala šplhat na velký žebřík, ale panička jí zachytila a sundala dolů. Velikou radost udělala paničce, když perfektně aportovala vypůjčenou činku. Musíme si pořídit vlastní!
Také jsme potrénovali sevření, rachtání kamínkama, řehtačkou... jen deštník jsme našli pouze ten obrovskej, co bývá na zahrádkách ten na nás snad na bonitaci nevytáhnou .
31.10. Iruška nám krásně roste. Váží už 1,32 kg a začíná se pěkně chlupatit. Také už otevřela obě očička a začíná se rozhlížet po okolí. Jeden z černých kluků, půjde do Chomutova, takže pokud se dostanou na cvičák, začneme to pěkně okupovat . A s Iruškou budou jak černé komando . Kessinka bude velitel, protože má (od)znáčky .
Jinak jsou ještě volní 2 nádherní kluciiii.
26.10. Zatímco Kessinka se pečlivě připravuje na bonitaci a zkoušku na cvičáku zvládla dobře - průchod halasícím davem, přivolání do skupinky a pomalé sevření, Iruška se vrhla na lahvičku. Hned při první nabídce nezaváhala a přisála se, jak nejvíce mohla Pěkně přibírá, má pěkných 88dkg
24.10. Udělalo se hezky a tak jsme nechali rodinu doma a vyrazili s Kessinkou do lesa. Cestou jsme narazili na srnky, které Kesska trošku prohnala, ale na zavolání přišla zpátky. Napojili jsme se na žlutou a později na červenou turistickou trasu a našli i pár překvapení.
Myslela jsem, že na běžné procházce lesem nebude co fotit, ale nakonec se našlo pár věcí. Krom motorkářů, kteří se proháněli lesem za halasného zvuku motorů a byli slyšet ještě hodně dlouho poté, co nás minuli a zajímavě rostoucího stromu, jsme našli i obnovu původního bunkru a náznak překážek z železných rozsocháčů z roku 1938. Jsme netušili, že se do toho někdo takto pustil a zřejmě toho je vícero.
Užili jsme si i ticha a hvízdání ptáčků a sluníčka a svatého klidu, ale také jsme našli věci v lese nevídané. Injekční stříkačku našla Kesska v trávě a ta podprsenka zavěšená na větvi u cesty se opravdu nedala přehlédnout. Jak tohle mohl někdo ztratit, nechápu
více na:
https://kessadr.rajce.idnes.cz/Vylet_na_Kocicak/
22.10. TAJEMSTVÍ... Protože to panička, nemůže vydržet, tak alespoň na stránkách prozradí naše velké TAJEMSTVÍ Brzy se naše smečka rozroste o jedno klubíčko, které se narodilo u Brzáňat. Bude to holčička se vznešeným jménem DESIRE TO WIN . Zatím jen spinká a papá, ale jednou... pššššt
20.10. Změnaaa.... Je vidět, že Taruška je skvělá máma a Cameron super táta, oba s výbornou pověstí neboť volný je již pouze jeden pejsek .... neváhejte. Na to, že jsou šťěňďule na světě teprv 3 dny, je to krásný obraz pověsti i PANÍ chovatelky Radky Jindrákové a její chovatelské stanice z Brzáneckých vinohradů. Klobouk dolů
19.10. A je to tady . Narodila se štěňátka a to štěňátka hovawartí . Stalo se tak Tarušce (Attari Wart Kesidy) v chovatelské stanici z Brzáneckých vinohradů.
Štěňátek je 9 : klucí: 2 znakatý, 2 černí, 1 plavý a holčiny : 2 znakačky, 1 černá a 1 plavá. Přesto, že přišli na svět teprve v sobotu, většina z nich už má své páníčky, krom dvou kluků. K odběru budou v prosinci, tak kdyby se někdo do klubíčka zamiloval, dejte vědět https://awista.wz.cz Ale hlavně napiště Ježíškovi (jako my ) pššššššššššt
A když budete hodní Ježíšek určitě zamíří i k vám
18.10. A ještě hoví slečna ze psí školky Aprílla z Kraje pramenů - skoro 6. měsíců
12.10. Další hovík na cvičáku Edd Buddy Gora Monte - 8. měsíců
4.10. Zaběhli jsme na cvičák. Zajímaly nás hlavně na obrany, ovšem figurant nedorazil. I tak jsme si odnesli cenné rady ohledně očního kontaktu a stop.
To, jak někteří psíci sledují svého pána, paničku náramně fascinuje, takže začínáme trénovat. Sice konstatovala, že nejlepší oční kontakt máme na 10 a více metrů , ale my to určitě stáhneme na míň.
No a co se stop týká, musíme zpomalit a hlavně naše oblíbené předměty. Absolvujeme stopu, která bude posetá předměty a u každého se zasekneme. Uvidíme. Prý většinou stačí, když si takovou stopou psík projde 2x.
2.10. Opožděně, ale přece.... V pondělí jsme vyrazili na Jezeří.
Obuli jsme pevné boty, nafoukli kola u kočáru, naostřili drápky, sbalili svačinu a babičku a vyjeli. První část cesty jsme popisovali nedávno. To byla ta cesta pohodlnější. Zbytek původní cesty totiž ukously doly a náhradní cesta šplhá vzhůru a vzhůru a vzhůru, že nám občas přišlo, že přesto, že kočárek tlačíme dvě, tak nějak jedeme zpátky dolů a když už jsme se rozjeli, tak nás zaseknul nějaký kámen a museli jsme přenášet a znovu rozjíždět do šíleného kopce. Ale někteří blázni, to jezdí i na kole No a když se jde do kopce, musí se taky z kopce. Takže to byl zase opačný problém a přesto, že jsme kočár drželi dvě, tedy čtyři ruce, dvacet prstů, prostě jsme jeli z kopce dolů a nohy vůbec kroky nedělaly.
Po těchto útrapách jsme dorazili k našemu cíli, zámku Jezeří. Byli jsme hodně zvědaví, co je nového.
A? Opravdu něco nového je a je vidět snaha místních dát zámek trochu do kupy, ale většinou člověka srdce zabolí, když vidí tu ruinu.
Fotky ze zámku najdete na rajčeti : https://kessadr.rajce.idnes.cz/2009-09-28-_Jezeri/
Posvačili jsme, prohlédli, co se dalo. Kessinka neustále očichávala vrata od stájí. To jí na celém zámku zajímalo nejvíce . Samotnou prohlídku jsme neabsolvovali neboť zámek ležící na skále je samé schody a s kočárem nebo Jurdou v náručí... chápete
Nemůžeme tedy popsat, jak zámek vypadá uvnitř, ale ani v informacích jsme žádné fotky nenašli, takže to asi žádná sláva zatím nebude.
Ale neštěstí, kterým na nás zámek působil, jsme se nenechali uondat a užili jsme si zámeckou zahradu, kde bylo dost zákoutí pro děti a jejich smích mluvil sám za sebe.
Nádherná vyhlídka ze zámku:
Kessinka, která nepociťovala naše problémy s chůzí do kopce ani z kopce, byla maximálně spokojená. Celou cestu se jí věnovaly 2 holčiny a každá z nich měla plné kapsy dobrůtek. Na zpáteční cestě skočila do potůčku a zpola ho vyžahla , ale nadšeně se vrhla do kopce. Čekalo nás totiž opět nejprve stoupání a následně klesání.
Na původní cestě jsme se opět pokochali vyhlídkou na obří jámu (kterou můžete vidět níže) a zamířili k autu. Prošli jsme okolo berňáčka a 100-leté lípy a šupky domů. Znavení byli všichni kromě Juráška, který se pohodlně vezl. Takže my padli a on okolo nás pobíhal plný energie . Příště pomaže po svých!!!
1.10. Kdopak se nám toulá po zahradě a dovádí Kessinku k šílenství??? No přeci koucour Mikeš. Jedině Číča se snaží o navázání kontaktu. Nevíme čí je, ale někomu určitě patří neboť je to pěknej macek. Kessinka z něj má respekt, ale v klidu ho rozhodně nenechá.
